O mně

Můj každý den má svůj playlist, ať už hraje z vinylové desky, ze Spotify, nebo z klubového pódia. Některé písničky se v něm opakují, jiné naopak zůstávají potichu déle. Ráda však objevuji novou muziku a ještě raději ji podporuji a doporučuji dál. Protože neumím hudbu skládat a na žádný hudební nástroj jsem se nenaučila hrát zcela bezchybně, stala se hlavní inspirací pro můj dlouholetý koníček. Psaní. Příběhů i článků. To vyústilo ve studia Tvůrčího psaní a publicistiky na Literární akademii i v hudební publicistickou činnost.

„S psaním jsem začala ihned, jak jsem se naučila psát. Básničky, povídky, pohádky... Texty sice měly spoustu much, jak už to tak v začátcích bývá, ale to vnitřní zapálení jsem si uchovala dodnes.“

„Postavy z knížky Papírový struny jsou se mnou už dlouho. V nějaké podobě skoro dvě dekády. Nicméně pro román jsem využila jen jeden úplně nepatrný nápad a ten pak rozvíjela jiným směrem než v původní verzi. Texty z doby, kdy mi bylo 15, si občas přečtu pro pobavení, ale je pravda, že mě hodně naučily. Chybovat. Rozvíjet se. A zlepšovat.“

„Svět string-rocku Papírových strun spojuje mnohé. Pohlíží do tvůrčí činnosti a jejích úskalí, poukazuje na důležitost vztahů – partnerských, kolegiálních i mezigeneračních –, vypořádává se se ztrátou blízkého i nerovným bojem se závislostí. Na čemkoli. Inspirace přichází z nejrůznějších zdrojů, ať už se jedná o mé zážitky, nebo se ponořím do fantazie a občas v ní zmizím natolik, že se pak mé postavy stávají i mou podstatou. Martin Tornig je problematický po všech stránkách. Nedá se na něj spolehnout. Je stále jednou nohou v průšvihu. Ale bez jeho nápadů by The Ridders nebyli. Patrik Feml je protiváha k jeho povaze, ale sám ve svém osobním životě tápe. Sluníčko Valter Valter naopak žije poklidným rodinným životem a dokazuje, že to v hudební branži jde. Každá z postav má své klady a zápory. Každá se vyrovnává se svým životem po svém. Sice je někdy těžké jim rozumět, ale když odkryjí svá tajemství, jde to snáz.“

„Jsem velmi vděčná nakladatelství CNC Books a panu Zdeňku Novákovi, kteří dali mému románu Papírový struny šanci. Je to pro mě stále neuvěřitelné! Děkuji rodině a blízkým za shovívavost, když jsem zrovna ponořená do příběhu. :) A hlavně vám čtenářům! To díky vám mé postavy znovu a znovu ožívají a já doufám, že vás příběh osloví.“